"I ty Alice?" Přesně tohle mi řekl kamarád, když jsem mu oznámila, že si zakládám blog. Trpí k blogům značnou nechutí a ono, řekněme si to upřímně, se není čemu divit. Blog má dnes každý a je to menší nadsázka, než se zdá. Ono je to hrozně lákavé, když si můžete napsat jakoukoli blbost a pak jí ukázat světu, aniž byste museli cokoli znát, nebo umět. A bohužel je ten svět navíc tvořen převážně lidmi stejného ražení, jako jsou autoři těchto blbostí, což je ještě podporuje. Ano, mám na mysli především pubertální grupu uživatelů internetu (ty třináctileté děti až zastydlé dvacetileté jsem-dospělý-ale-chovám-se-jak-fracek).
Kamarád to vyjádřil naprosto přesně :"Když jsem byl já v jejich věku a chtěl něco publikovat na internetu, musel jsem umět html, php a kdoví co ještě." On se to naučil a na internetu publikoval, přestože se teď za mnohé své výtvory z té doby stydí a systematicky je proto likviduje, ale určitě tušíte, na co narážím. Pokud jste se museli několik hodin věnovat učení, abyste mohli dát na web svůj skvělý článek o nějaké náhodné blbosti, dvakrát jste si rozmysleli, jestli vám to za to stojí. Dnes najdete záplavu serverů na které se stačí během pár vteřin přihlásit a pak už jen vesele sypat své přiblblé nápady na cizí obrazovky. Ještě že je internet stejně nekonečný, jako lidská hloupost.
Ale dobře, stačí, zpět k tématu: co tu vlastně dělám? Píšu náhodné blbosti, a protože jsem příliš líná na to, naučit se html, php a kdoví co ještě, využívám blog. Mám prostě občas chuť okomentovat, co se kolem mě děje a podělit se o to se světem. Samozřejmě nečekejte cokoli normálního, protože já růžové picassovské brýle, jako vy, rozhodně nenosím. A proč mám zájem s tím otravovat právě vás? Prostě mi to teď přijde jako dobrý nápad. Deal with it...
0 komentářů:
Přidat komentář