Čtu si zprávy, koukám, kolik lidí dnes zase lhalo, kradlo a vraždilo, a z okraje stránky na mě blikají odkazy. Máte IQ přes 130?! Špeky musí pryč! Psychotesty! Půjčka na cokoli! Co si z toho mám vzít? Lidé čtoucí zprávy jsou blbí, tlustí, šílení a chudí...
Reklamy, reklamy, reklamy... sypou se na nás odevšad. A protože noviny nečtu a na televizi běžně nekoukám, je to pro mě především internet. Ať už jde o spam, který se okamžitě začne kupit, jakmile se někde mihne záblesk vaší mailové adresy, odkazy, od těch subtilních nápisů na okrajích internetových stránek po blikající elektronické billboardy a vyskakující okna, nebo otravné á la televizní reklamy před videi na youtube a podobně. Všechny mají jediný cíl. Ne otravovat lidi, spíš nadělat prachy.
V zásadě můžeme říci, že jsou dva druhy reklam. Ty aktivní, co nám něco nabízí a ty pasivní co nám říkají, co chceme. "Prodáváme nový bla bla bla" a "Bez našeho bla bla bla jste naprosto out, jste nemožní, jste mrtví". Je to zvláštní, ale paradoxně často fungují oba druhy - každý na jinou složku populace. Někdo si nerad nechá radit, co si má koupit, ale chce být za každou cenu in. Jiný se zase cítí uražen tím, že by snad nebyl in, ale poradit si dá. A pak jsou lidé, kteří nemají vlastní názor a vstřebávají všechny rady z okolí, takže z toho nakonec dají dohromady nějaký übercool slepenec. Takoví, co mají před sebou v hospodě tři skleničky, aby náhodou nevynechali nějaký super alkohol, který jim doporučil ten drsný týpek na plakátu za barem, co další den určitě neměl takovou opici, jaká čeká je. No a tedy pro úplnost jsou ještě lidé, kteří reklamy úplně ignorují. Sem patří skoro každý. Schválně se zkuste zeptat, kdo se řídí podle reklam. Nikdo by to nepřiznal, ale stejně každý sáhne po sušence, kterou včera viděl v telce, ani si to neuvědomí.
Ano, reklamy nás ovlivňují. Na každém kroku. Jsou trochu jako zpravodajství - říkají nám, co máme dělat a co si máme myslet. Většina lidí si uvědomuje, že ten chlápek se nesměje od ucha k uchu, protože má další hypervýhodnou hypotéku, ale proto, že mu právě zaplatili za to, že se bude culit, až mu skoro upadne vrchní polovina hlavy. Jenže člověk by nebyl člověkem, aby si neřekl, že na tom může něco být. A to často úplně stačí - postrčit člověka k tomu, aby udělal něco, co sám udělat nechtěl. A kdo ví, kde se to zastaví?
Třeba kliknete na odkaz "Máte vysoké IQ?". Řeknu vám naprosto upřímně, že nemáte. Ale vy mi stejně nebudete věřit, na to máte moc velké ego, a uděláte si hloupý test, který nemá s měřením IQ nic společného, jen abyste zjistili, že jste naprosto hloupí... ale nic není ztraceno, protože se super knihou "Zvedněte si IQ o sto bodů za týden" z vás bude génius. A každý chce být génius, nebo ne? Asi ano, protože bez takových naivců by chytráci píšící podobné knihy chcípli hlady.
Všechno je otázkou útoku na to, co nás zajímá. Dnes je to hlavně prostá touha člověka být úspěšný. Čteme bláboly o inteligenci a komunikaci, abychom byli úspěšní. Bereme si hypotéky, abychom měli peníze na to, být úspěšní. Jíme ty správné jogurty, abychom byli spokojení a tím pádem úspěšní. Také chceme být dokonalí. Proto si necháme zvětšit prsa, penisy a ega, budeme používat jen superšampóny, superřasenky, super super super... Všechno je jen otázka zdůraznění priorit. Vážně, funguje to. Vzpomeňte si na to, až budete příště kupovat sušenky...
0 komentářů:
Přidat komentář